5.12.2009 - mikulášská obchůzka po Bánově
Nastal prosinec a na nás pomáli dopadá tá vánoční atmosféra. Nacvičujeme koledy a chceme rozdávat radost druhým. Proto sme sa skoro všeci převlékli za čerty a šli strašit malé děti:) Setkali sme sa ovšem s nenadálým odporem. Většina dětí sa nás ani trochu nebála, dokonca ani Ládyho, kerého sem sa bála aj já. Co naplat, všeci asi měli čisté svědomí, a tak Mikuláš Víťa enem chválil, andělovi Uaďovi mizely lízátka z košu úplně samy a všem asi sto padesáti čertom ostaly pytle prázdné. Nejvíc to asi prožívala naša paní učitelka ze školky Venda, kerá nás neustále nabádala k tomu, že je mosíme víc strašit, protože sme moc hodní a oni málo bečíja:) Trochu rozruchu donésl až vrchní Belzebub z Prahy, kerý nadělal randálu víc než všecky mikulášské výpravy v dědině dohromady a zlomil vidle už asi o pátého člověka, nehledě na to, že to ani nebylo malé dítě, nýbrž Lenka Švehlíková. Myslim, že sme to všeci uzavřeli tak, že by sa z toho mohla stát pěkná tradice, a tak sme to šli oslavit na večúrek. Dneskaj sme to omezili enom na kytary a basu, což možná nekerým folklóristom trochu vadilo, ale slibuju, že jim to příště vynahradíme. Jakmile sa dostanu k nejakým fotkám, hned je sem dám, protože to fakt stálo za to!!!

31.10.2009 - 10. výročí CM Žandár, Nivnice
Folklór je sice nesmírně zajímavý už sám o sobě, ale co teprv když hraje ve vedlejší místnosti nejaké to "Rozjeté jablko" či kerého šlaka. Tož to vám povim, cimbálka hnedkaj s týma bubnama dostane jinačí grády:) Ač je Nivnica (o malinko, ale přeca) menší jak Praha, návštěvnost byla naprosto ohromujúcí. A projevilo sa to především, když sa po programu zdělal cimbál z pódia, začla beseda u cimbálu, všecky baby nastúpily na karice a totálně čtyřmi obrovskými kruhy zaplnily nejen prostor před muzikú, ale aj na pódiu. A to už nezmiňuju, co sa dělo pak, až na plac nastúpili chlapi. Zvlášť naprosto neúnavní Šumičané, keří neustále překypovali novými a novými písněmi a dalšími a dalšími slokami, když už ostatní těžko tápali po dechu a muzikantom sa sukovaly prsty. Nevzpomínám si, na kerej akci sa naposled sešlo tolik ludí, a co je nejdůležitější, tolik mladých ludí dychtících po folklóru. Ani si nedokážete představit, jak mňa (a určitě nejen mňa) to těší!

24.10.2009 - 10. výročí CM Žandár, Praha
Ráno sme všeci naskákali do vláčku a jako první věc sme vytahli... nevim, esli je vhodné sa s tím nejak chvástat... zešity a učebnice. Nutno podotknút, že zdaleka ne všeci a že víc jak 10 minut sa vydržal učit enom Jura, tož ale esli chceme, aby nám v budúcnu spravoval zuby po známosti, mosíme mu to trpět:) V Olomúcu sme eště měli nabrat Mednesa s Pínkem. No první dávka adrenalínu sa dostavila, když sa Pínek nedostavil. A druhá, když sme si uvědomili, že má u sebe nejenom svůj, ale taky Mednesův kroj. Nakonec všecko dobře dopadlo, Kohútci tančili komplet a všeci řádně oblečení:) Po cestě samozřejmě nechyběla zábava v podobě hraní a zpívání. Hlasivky sa přeca mosíja roztahovat už od rána. Když sme dorazili do Matičky stověžaté, přepadl nás takový divný pocit. Všeci tam vypadajú jak zločinci, tož sme furt měli oči na šťopkách, aby nás náhodú nekdo nepřepadl a neukrádl nám nástroje. Naštěstí sa nám nic zlého nestalo, tož sme mohli pokračovat dalej, až do budovy Českého rozhlasu 6. Tam sme měli zkúšku, o čtyrech sme poobědvali a jeli do divadla Gong, kde už nás očekávali oslavenci. Trochu sme eště pocvičili a pak už hurá do krojů a na plac. Sál byl vyprodaný, nekeré lístky sme dokonca prodali dvakrát:) Program byl moooc fajn, ale o co byl kvalitnější, o to byl delší. Že diváci vydržali sedět 4 hodiny v asi 50°C, tož to o mnohém svědčí. Atmosféra byla myslím taky parádní, nekeří si ju užili eště víc díky tomu, že "všecko viděli dvakrát". Ale ani sme sa nenadáli a už bylo aj po besedě u cimbálu a nás už vevnitř nebylo potřeba. Začala sa dostavovat únava a navíc sme byli odsúzeni díky posúvání času ke 4 hodinám potulování sa po městě, kdy sme většinu času trávili čekáním na tramvaje a vzájemným zahříváním. Nekeří jedinci na tom byli tak špatně, že stáli u automatu na jízdenky, mačkali čudle a křičali, že vyhrávajú:) Když sme sa konečně dostali na hlavák a když nám aj halu konečně otevřeli, dostavila sa největší krize. Pár ludí tak podřimovalo, já s Jurú a Uaďú sme létali furt na nástupiště a zpátky, běhali sme po eskalátoroch jedúcích na druhú stranu a snažili sa myšlenkama přivolat náš vlak, abysme si už mohli konečně lehnút a spat. Asi na páté vyběhnutí sa nám to podařilo. Dalej sa dělo asi toto: Ve Staráku sme sa obudili, v Brodě vysedli a byli sme rádi, že už je to za nama. Akce parádní, za týdeň zas, ale snáď trošku pianko... aspoň teda v nečem...

16.10.2009 - Slovácko sa súdí - Vésky
Pořád ta stejná hra, stejný scénář, ale přesto pokaždé jiné vtipy a nenadálé situace, tož to sa mi na divadlu lúbí nejvíc. Kulturní zařízení ve Véskách je na první pohled velmi útulné a působí natolik přátelským dojmem, že sa během samotného představení herci spřátelili s publikem... mnohdy ovšem velice svérázným způsobem. Účinkujúcí například často proběhli kolem jedného velmi sympatického pána a každý si usrkl nejakého toho vínečka. Pán sa na konci hry nestačil divit, cože je tak střízlivý, když celá lahev zmizela. Víceméně by sa dalo řéct, že celý sál byl jedno veliké pódium a hercama sa stali všeci přítomní. Tož a tak to má podle mojeho názoru byt.

12.9.2009 - Slavnosti vína - Uh.Hradiště, hody - Šumice
Po loňských zkušenostech s Vlčnovjanama sme letos měli ráno velikú rezervu. O šesti sme už byli nachystaní před obcú a připravení k odjezdu. "Bohužel" to letos všecko krásně klaplo, a tak sme měli eště kopu času sa enom tak poflakovat a dívat sa na spící Hradiště. Ale pak už to šlo ráz na ráz. Průvod, další rozchod, abysme si aspoň chvilku užili místní atmosféry, a pak už vystúpení a rychlo do Šumic, kde sme vyložili věci a "nenápadně" sa vmísili do průvodu. Byl to celkem nezvyk, protože normálně býváme my ti jedinní, kdo trčí z davu ve zdobených krojoch, ale teď to bylo přesně naopak. Aj dneska sme sa lišili od ostatních ale tentokrát to bylo proto, že holky byly oblečené v jednoduchém kroju, zatímco sa zbytek Šumic třpytil. Pak sme odehráli oficiální vystúpení, což byla opět improvizace a navíc sa nám ztratil basista. Dobře, neztratil, enom nás zkúšal a na poslední chvílu doběhl:) Na večeřu sme měli jako muzikanti slúbené teplé jídlo. Když před nás postavili taléřek s řízkama, nejprv sme nevěděli, co si máme myslet, pak sme opatrně zkusili, esli sú teplé, a když sme zjistili, že jo, usúdili sme, že to bude asi ono. Náš omyl nám došel, až když sme sa s plnýma žaludkama řízků zvedali a organizátoři začli nosit příbor a ubrúsky, že to byl enom předkrm. To sa nám zas neco povédlo. Večer sme sa měli na zábavě střídat s Hradčovjankú. Chlapci byli ale do hraní tak zapálení, že nás moc nechtěli na plac púšťat. Příště si myslim stúpnem před ně a budem lízat citróny tak dlúho, až sa jim pokřivíja pusy a nebudú schopní pořádného nátisku:)

23.8.2009 - hody v Suché Lózi
Úroveň hodů naší súsední dědiny neustále stúpá, letos sme měli byt dokonca nazvučení mikrofónama. Ovšem po první sadě sme zjistili, že už enom kvůli větru to nepude a budem si moset vystačit sami se sebú. Aparaturu sme využili už enom pro efekty při písničce Hromy bijú - jako hřmění. Tož dúfáme, že aj přes drobné potíže sa publikum bavilo a příště dojde zas:)

14.8.2009 - vystoupení v Praze - Valdštejnská zahrada
Tak si tak spokojeně jedem po dálnici a naráz rana jak z děla. Obě levé zadní pneumatiky autobusu v háji. Sojíme na mostě před Brnem a navíc zrovna ve chvíli, kdy většina osazenstva měla myšlenky na to, kdy konečně zaparkujem na benzince. Hlavně Dalec ve svých 18 letech začíná mět údajně problémy s prostatú:), takže sme mu moseli každú půlhodinu stavit. Beztak si ten defekt vymodlil on, abysme konečně zastavili... Po dálnici sa prý enom tak chodit nesmí (i když sme na sobě měli nepřehlédnutelné žluté trika), ale když to okolnosti žádajú, tělu sa poručit nedá. Kluci to měli eště v pohodě, i když strojvedúcí vlaků projíždějících pod nama sa moseli velice divit, cože to z téj modréj oblohy tolik prší... Po dvúch a půl hodinách sme zas mohli jako noví vyjet a pokračovat směrem k tomu slavnému velkoměstu. Zaparkovali sme hned vedle Valdštejnské zahrady, vynosili věci z autobusu a ti, co si nevyšimli obrovských výstražných cedulí, si zrovna v zahradě zapálili. Naštěstí máme neskutečnú paní senátorku Janu Juřenčákovou, kerá hříšníkům jemně naznačila, že by sa ani na vystúpení nemoselo dostat a hned bysme zas jeli dom. Pak nás čekala prohlídka Senátu PČR. Aspoň teda většinu. Tam sme sa chovali celkem slušně, dokonca sme si mohli sednút na senátorské křesla a všeci sme to uzavřeli tak, že sa těm politikom ani nedivíme, že v takovém pohodlí často brzo zalomíja... Enom hlasovací knoflíky sme měli zakázané mačkat. Beztak sme nevěděli, kerý k čemu slúží. A když sme sa optali paní Juřenčákové, taky chvilku bezradně tápala a nakonec diplomaticky a nenápadně změnila téma:) Mezitím opodál v hospodě: Zbytek výpravy uznal prohlídku pražských restaurací zajímavější než prohlídku Senátu, tak hned za rohem do jedné zabočili. Zastávka na dálnici byla už před několika hodinami, tož Jura hned zamířil na pány. Ostatní zatím přisedli ke stolům a pročítali si jídelní lístek. Trvalo asi tak 3 vteřiny, než pochopili, že tudy cesta nevede, tož sa nenápadně sebrali a utékli. Jura vracající sa nadšený z noblesních toalet jich enom těžko doháňal. Naštěstí bleskurychle narazili na příhodnější podnik, kde sa teda usádlili. Při placení sa opět vidláci předvédli. Jura ve snaze zbavit sa drobných nasypal na stůl asi tak 80Kč v korunách a velkoryse servírce nechal jednu korunu jako dýško:) A pak už pomáli na vystúpení. To bylo trapas sám o sobě. Moc sa nám nedařilo, ale profi aparatura to všecko tak nejak zamaskovala. Potom sme sa převlékli z krojů a přemýšlali, co dalej. Než sme dojeli do Prahy, Doktor totiž po telefónu vykřikoval cosi o grilovačce u něho doma, než zjistil, že v autobuse nesedí enom Kohútek a Strúček, nýbrž 55 lidí včetně zastupitelstva a doprovodů. Když sa tuto novinu dozvěděl, začal jak chameleón splývat se svojim zeleným trikem, tož sme ho raděj netrápili a jeli do Království na Žižkov udělat nejakú tu útratu aj majiteli této hospody, rodilému Bánovjanovi. S písní na rtech sme tam dorazili, s písní na rtech sme z tama aj odešli. Jako správní umělci sme sa podepsali na stěnu hned vedle slavných herců a zpěváků, keří možná kdysi seděli na stejném místě jak dneska my!!!:) Každý dostal po štamprli, aj paní senátorka začla juchat (a že jí to šlo:)), jídlo bylo výborné, dokonca tak, že když zbyla na taléřku trocha frankfurtskéj omáčky, nechtěla sem taléřek vrátit, držala sem ho zubama nehtama a eště sme si v tom pak máčali topénky. Bánovjani sa nezapřú. Celú místnost naplnila vůně česneku, kerú sice pozděj naprosto přebil Mednesův Romadůr, ale představte si, jak to pak vypadalo u nás v autobusi... A to sme měli výslovně zakázané objednat si čočku:) Paní Juřenčáková sa nenechala zahanbit a na naše popichování, že když je podepsaná vedle nás na stěně, je naša členka a mosí donést zápisné, okamžitě přispěchala se dvěma gořalkama (jedna pro Kohútek, druhá pro Strúček). Nutno podotknút, že ani jedna lahev cestu nepřežila...:), a tak sa zpívalo až dom.

10. - 11.8.2009 - kemp Bítov
Z kdovíjakého důvodu sme si všeci mysleli, že okolí Vranova nad Dyjí je ryze moravský kraj, kde sa pěkně po našem mluví a před každú hospodú vyhrává cimbálovka. O to větší šok pro nás byl, že sme místním skoro nerozuměli a naopak oni ani netušili, co može znamenat žufánek, rýna či vyuézadéuko:) Ale co, šak sme si vystačili sami. Pěkně sme sa okúpali, vyjeli na loďce, pak sa znovu okúpali, odpoledňa utéklo jak nic a večer sme od šesi do půlnoci měli hrát. Tož sme vybalili nástroje, nechali pokochat hosty pohledem na "ty malý housle, větší housle, ještě větší housle, veliký housle a ten divnej stůl" a začli hrát. Po druhé sadě ale začlo pršat, tož sa zábava ze zahrádky přesunula dovnitřku, ale to už nebylo ono. Po chvíli sa obecenstvo rozešlo, tož sme pokračovali enom s kytarú. Noční klid vyhlášen o jedenácti. Pro nás dost nezvyk, ale podřídili sme sa. A další den hurá dom. Výlet pěkný, což o to, ale až si trochu vyděláme, raděj si kúpíme tryskáč, protože 8 hodin na cestách kvůli 3 hodinám hraní, to je aj na nás moc velký luxus...

8.8.2009 - čtyřiasedmdesátiny Strúčka
Když sa vám 4 členové muziky narodíja v rozmezí měsíca a eště k tomu o prázdninách, mosí sa to oslavit! A to ve velkém. Kúpíja sa balónky, 10 tun jídla a pozvú sa folklóristi z daleka. Dokonca z úplně celého Bánova. Aj pár nebánovjanů dojelo, ovšem neznalost terénu sa jim brzo vymstila. Nikdo z místních doteďka nemože pochopit, jak sa nejmenovaný odvážlivec dostal z kačáku, když v téj "ropě" byl zabořený úplně celý... My sme mu samozřejmě horlivě pomáhali... psychicky:) Koho by nepotěšil vysmátý dav ludí s foťákama v okamžiku, kdy mu probíhá celý život před očama a oblečení sa mu pomáli, ale jistě, rozpúšťá na těle. Každopádně žije a určitě sa nemože dočkat další podobné akce:) Jako správní oslavenci sme si sami ( dobře, měli sme aj pomocníky) zahráli, sami zazpívali a dobře sa poměli. Jinak z 10 tun jídla nám 9,5 zbylo, takže sa kdykoliv u mňa, Tomáša, Jury nebo Ladi stavte a pomožte nám s tím:)

21. - 28.7.2009 - Europeade, Litva - Klaipeda
Rok sa těšíme a zrázu je to za nama... Jedna z nejlepších akcí, keré si vůbec dokážem představit. Vypisovat tady každý zážitek velice nemá cenu, raděj sem nahrnu hromadu fotek, tož sa aspoň na pár mrkněte, ať to nedělám zbytečně:) A teďkaj k tomu pár vysvětlivek: Letos sa jako novinka zavedla soutěž o putovní černé trika s nápisem Su hrdý(á) na to, co jsem včera dokázal(a). Tato slova můžou být celkem zavádějící, ale v podstatě šlo o to, že vítězem sa stali ti nejzodpovědnější ludé zájezdu... když budu hovořit za muziku, tož první den já, poslední den Tomáš:) Vystúpení sme letos také měli víc jak obvykle, ve čtvrtek 3 a v sobotu včetně průvodu taky. Nejsilnější zážitek pro všecky je bezesporu sobotní noc. Eště půl hodiny před vystúpením na hlavním pódiu před 2 tisícama diváků sme nevěděli, co zahrajem, a aj sme sa málem pobili:) Před nama hrály kapely s trubkama a bubnama hitovky jako Abbu a podobně a my sme tam teďkaj měli dojít s husličkama a vnucovat rozpařenému davu náš folklór? Všecky obavy nás přešly, když sme vylezli nahoru a poslali k mikrofonu Béďu ze Žandáru (díky díky díky Bedříšku!!!), který si během pár slov získal celú Klaipedu... Pak už bylo úplně jedno, co sme hráli. Naučili sme je Tancuj tancuj, hodili sme Metallicu a pak už enom rozdali pár podpisů:) a šli spokojení večůrkovat k nám na ubytovnu. Máme natočené aj video, možná sa dočkáte...

18.5.2009 - Letní oslavy, Bánov
Nejen folkórní nadšenci víja, že když sa na Hrozenku slaví, nemá cenu dělat žádné akce venku, protože na 120% začne v ten nejnevhodnější okamžik pršat. Dnešek nebyl výjimkú. Bánovjani sa utěkali schovat pod střechu ve chvílu, kdy sme na hale zkúšali a ladili poslední nedostatky. Takže skoro celý program viděli dvakrát. Ale zase lepší vidět ho dvakrát než vůbec, bylo sa na co dívat:) Po nás sa už začal chystat bigbít, tož sme sa přesídlili do školní tělocvičny a tam pokračovali. Teď sme tak akorát rozjetí, možem balit do Litvy!!!!! Hlavně nám držajte palce, ať neuděláme moc velikú ostudu:)

4.- 5.7.2009 - soustředění
Letos na Europeade v Litvě budem poprvé jako jediná muzika, kerá hraje Kohútku. Je pravda, že nám Žandáři slúbili, že nám občas pomožú, ale stejně je to teda zodpovědnost. Tož sme sa moseli celý dlúhý víkend sústředit. Pot z nás tékl prúdem, roztrhali sme milion žíní a vypotřebovali sto kalafun, popraskaných strun nepočítaně... Tož sa nám nedivte, že sme šli spat o půl osmé večer a vůbec sme nevečůrkovali. A to su zvědavá, kdo mi dokáže, že pěkně kecám:)

27.6.2009 - svatba, Nivnica
Zas sme s Kohútkama udělali trochu pozdvižení po dědině s opantleným vozem taženým dvúma koňma, takže nám místní dokonca odpustili, že sme sa nedržali enom písniček z Nivnice, ale přihodili sme aj pár bánovských...
Co je nejdůležitější, nevěsta jak z růže květ, ženich radost pohledět:) ... a vzali sa. Tož ať jim to klape!!!

20.6.2009 - Slovácko sa súdí, Topolná
Celý deň sme netrpělivě čekali, esli dneskaj budem hrát či ne. Divadlo sa totiž odehrávalo venku a sami vidíte, jak to teďka s tím počasím je. Kolem čtvrt na pět volá Tomáš, že za patnáct minut máme byt nachystaní před zkušebnú. Nikomu bych takú situaci nepřála, ale tvrdé podmínky nás zocelujú:) Zpocení, zadýchaní, ale včas sme co nejrychlej naházali věci do aut a vyjeli. V Topolnej nás přivítala milá paní starostka slovama, že slúbený cimbál má Včelaran s sebú na vystúpení, ale eště majú jeden náhradní na obecním úřadě. Pravda, nebyl naladěný přesně na 440, ale účel splnil..., dokonca sme ocenili to, že vážil tak třetinu toho, co náš cimbál, tudíž sem ho mohla nosit aj já. Všecko sa zdálo byt v pohodě, už stačilo enem sehnat noty, trochu pozkúšat a jít na plac. A taky by to v pohodě bylo, kdyby zrázu Tomáš nezjistil, že nemáme noty... keré byly v jeho huslích... keré nechal v Bánově. 35 kiláků tam, 35 kiláků zpátky, to trochu času zabere, naštěstí sme měli velkú rezervu a všecko sme stihli. My sa prostě nenudíme:)

13.6.2009 - soukromá akce
Trocha adrenalinu neublíží nikomu, ale my sme ho dneskaj měli až až... Do poslední chvíle nebylo jasné, v jakém složení sa dneskaj bude hrát, protože já sem sa zrovna vracala z Anglie a Laďa s Jurú v tu samú dobu hráli o pár kilákú jinde, s jinú skupinú... a aj trochu jiný žánr:) Takže sa po první sadě zdvihli, v autě sa přeslékli, valili do Brodu a za hodinu sa vrátili. My sme zatím chvilu pauzírovali a pak sa primování chopil Jara a Tomáš kontroval. Nejak sme prostě přežili, ale víckrát si to snad nebudem moset opakovat, i když to bylo dobrodrůžo:)

16.5.2009 - soukromá akce
Matury sa blížíja... Jura to za sebú bude mět v pondělí, tož s nama ani dneska nehrál, Laďa má eště týden čas, ale stejně si s sebú pro jistotu vzal chemiu. Nevim, kolik sa toho naučil, na také akci to moc nejde, i když sme sa mu snažili pomoct:) No jo, vinný sklípek s disco světlama není vhodná kombinace pro přípravu na takú důležitú zkúšku. Tož klukom držme palce!!!

7.5.2009 - repríza Slovácko sa súdí
Tož probíhá nejdůležitější zápas v hokeji a úplně zároveň mosíme stát na pódiu a hrát... co s tím? No vynalézaví Strúčci víja, jak na to. Laďa si vzal s sebú mobil a v nepozorovaných okamžikoch sa schovával za Jarina a kontroloval na netu novinky. Jakmile oznámil stav 0:1, už sa nám ani nechtělo hrát. Měli sme 100 chutí zařvat: "Prohráváme!!!" a utéct ze scény někam truchlit, ale nakonec sme to nejak zvládli. To, že se utrpěli hroznú porážku, přisuzujeme faktu, že většina fanúšků místo aby seděla u televize, seděla na KD v Brodě. Ale aj takých ludí je třeba, hrát prázdnému sálu nestojí za nic:)

2.5.2009 - beseda u cimbálu, Nezdenice
Rozepisovat sa o tom, jak sme hráli, nemá smysl, tož raděj popíšu, co sa dělo pak. Kdosi nám řekl, že máj v Nezdenicách sa vůbec nehlídá, tož sme sa rozhodli, že ho pudem zbořit. Plány sme měli vymyslené, válečné maskování namalované, akorát nám chybělo cokoliv, čím bysme ten máj pokácali. Nevim čím to, ale zrovna dneska nikdo u sebe neměl pantok ani motorovku... Všecky plány ale ztroskotaly, když sme sa tam objevili a narazili sme na 7 Nezdeňanů. Sranda dobrá, nejak sme to zakecali, že zháňáme posily na šumický máj, ale myslim, že nám na to neskočili:) Pak sa začli tvářit tak, že když do pár vteřin neodejdeme, vytahnú oni svoje pantoky... tož sme raděj šli. No příště nám to snad vyjde:)

18.4.2009 - beseda u cimbálu, Bánov
Všude dobře, doma nejlíp. Konečně nejaká akce v Bánově. Když sme tam došli, přišlo nám, že je tam zbytečně moc místa na tancování. Opak byl pravdú. Jak sa sejdú všeci tanečníci z kraja... ani dvě hospody by nestačily. No nejak sme sa tam nakonec porovnali:) Myslíme a dúfáme, že to mělo aj docela úspěch, takže esli sa vám u nás lúbilo, rádi vás uvidíme aj na dalších akcách, kerých bude snáď eště dost.

4.4.2009 - druhý nahrávací den
A máme to za sebú. Bolíja nás ruky, nohy, záda a Laďa si málem vyfúkl mozek z hlavy. Svoje nástroje už nechcem další týdeň vidět. Ale to máme asi tak velkú smolu, hned zitra, maximálně poziřku, dostanem absťák a stejně si zahrajem:) Někdy sem hodím fotky a nejspíš aj nahrávky, když vyberem aspoň malú bezchybnú chvilku jako reprezentativní vzorek naší tvorby...
Jo, sem tam sa nás ludé ptajú, jak my to děláme, že každý umíme hrát na tolik nástrojů... tož aby nedošlo k mylné představě, my na ně nehrajem, enom sa s nima rádi fotíme:)

3.4.2009 - další nahrávání, tentokrát pro nový šumický súbor
Tož toto bylo fakt ve velkém, dokonca sme si ukludili ve zkušebně a zalepili díry po kartónoch od vajec novýma kartónama. Od čtyrech do osmi sme nosili kilometry káblů a miliardy mikrofónů a pak sme hrozně dlúho obdivovali takú tu desku, co je tam úplně moc těch stejných čudlů a jak za tím sedí takový pán, co tomu rozumí a posúvá tam také knoflíky navrch a dúle a ono to celé svítí a bliká zeleně a oranžově... a když zpívá Tomáš, tož to bliká aj červeně:) O půl jedenácté sme skončili s jedním nahrátým pásmem, tož všeci dúfáme, že to zitra pude líp...

3.4.2009 - nahrávání písniček na divadlo Slovácko sa súdí
Doteďka sme si mysleli, že naše hraní sa dá sem tam poslúchat... dnešek nás přesvědčil o opaku. Nevíme, esli to bylo mikrofónama či co, ale vypadalo to, jak kdybysme provédli výměnu nástrojů a každý na ten svůj hrál poprvé v životě. Toto nám moc dobrú reklamu neudělá, co?:)

28.3.2009 - košt slivovice v Drslavicích
O samotnéj akci sa nejak rozepisovat nebudu, šak si už podle názvu sami představu uděláte... Enom ve slabších chvilkách volna sme zas nadělali pár fotek (na Laďův mobil, nesuďte kvalitu fotek, ale jejich obsah), konečně uvidíte našu pravú tvář, doteďka sme sa přetvařovali. Ale upozorňuju, že slabší povahy si potom budú možná moset vzít prášek na uklidnění... Tož pěkné pokúkání:)

21.3.2009 - soukromá akce
Tak po dnešku možem nadobro zničit všecky seznamy písniček, keré normálně hráváme, protože hned ve druhé sérii sme na přání hráli věci jako Prší prší, Jede jede mašinka, Hrobař a Saxána... člověk nikdy neví, čeho je schopný, dokáď sa do také situace nedostane:) O přestávce sme sa bavili, co kdo z nás jí a nejí. Padaly také obyčejné věci jako hřiby, olivy a tak, enom Jara sa do debaty nejak nezapojoval. Tož sme sa ho optali na jeho názor na věc a on na to: "Tož já co nejim, to piju." Celý večer sme sa snažili jeho hlášku překonat, bohužel nám to nejak není dáno a čím víc sme sa snažili, tím to bylo trapnější... Baviči z nás asi nikdy nebudú, tož sa budem pořádně snažit, aby z nás byli aspoň muzikanti.

19.3.2009 - premiéra představení Slovácko sa súdí
Poslední týden sme trávili většinú na zkúškách s brodským ochotnickým divadlem. Taková příležitost sa vám vyskytne jednúc za hodně dlúhú dobu, tož sme neodolali. Nacvičili sme si pár písniček, co sme měli na seznamu, ale už na první zkúšce sa ukázalo, že tak jednoduché to nebude... Postupně sme dostali za úkol zahrát "neco strašidelného, slepičího a žabího". Nakonec sme to nejak dali dohromady a pak nastal den premiéry... Tolik ludí v hledišti sme snad eště neviděli!! Ale naštěstí bylo publikum naprosto vzorové, všem hláškám (aj těm nechtěným) sa smáli a věříme, že sa jim to snáď aj lúbilo:)

7.3.2009 - beseda u cimbálu, Nezdenice
Když sme sa připravovali na tuto akci, tož sme si tak počítali... Na bánovské hody došlo 50 ludí, Nezdenice sú asi pětkrát menší a navíc sa nic kromě primášova svátku neslaví, to budem rádi, když sa zaplní jeden stůl. Noo, každý sa može splést, ale že sa sjedú všecky súbory z okolních dědin a nebudú stačit židle, to nás ani nenapadlo. Škoda že Jara je nemocný, Tomáš těsně po nemoci a já na tom taky dvakrát valně nejsem. Eště že sme nakúpili zdatné posily z Bojkovic a taky publikum sa později osmělilo a nejen že sa zas konečně začlo tancovat, ale taky si s nama nekeří aj zahráli, za což jim děkujem:) Čas ale neúprosně letěl, ani sme sa nestačili vzpamatovat a už bylo půl třetí, poslední hosti odcházali a u cimbálu sme ostali stát enom my. A taky nám bylo řečeno: "Hoši, zažil sem už moc akcí, ale toto je první, kdy muzikanti vydržali hrát aj když už publikum odešlo..."

28.2.2009 - Zpívání v krajině Komenského, Nivnice
Ač půlka muziky nachlazená, hrajem až do omrzení, dneskaj dokonca hned se dvúma súborama - s dívčím sborkem Kohútka a Kuřátka. Po vystúpení sme eště chvilku poseděli, zahráli a zazpívali, dobře sa poměli:)

27.2.2009 - setkání zastupitelů mikroregionu Východní Slovácko
Tato akce probíhala úplně stejně jako všecky ostatní. Dokáď "oficiálně" hrajem, ludé si enom tak decentně brúkajú u stolu, ale jak sme na odchodu, rázem sa všeci proberú a zpívali a tančili by až do rána bílého:) Ne že by nám to vadilo, dokonca mezidědinová družba Strúčci - Bobkovníci sa dostala na takú úroveň, že během pár minut sme měli všeci domluvené přespání v Bystřici, ale nedali sme sa a jeli sme dom. A už sa nemožem dočkat další akce!!

21.2.2009 - fašank
Po nejaké době už nám zas nastává trochu honička. Kdo z vás už někdy zkúšal celý deň v mrazu chodit po dědině, smát sa, skákat, hrát, zpívat a tančit ... a byt po maturiťáku ..., tak si snáď dokáže představit, jak sme sa dneskáj cítili. Ale bylo to super, jinak pro detaily sa mrkněte do fotogalerie, nemá cenu sa tu velice rozepisovat, když obrázky povíja všecko:)

17.2.2009 - přibylo nám nové video
Nejprv opět díky Vlastikovi Ondrovi za natočení dalšího miniklipu:) A jinak slýcháváme názory, že sa na těch videoch málo usmíváme... Pro to je jednoduché vysvětlení. Na koncertu nám to bylo blbé, přece enom je to skoro vážná hudba, nemožem sa u toho křenit jak normálně. A taky to bylo překvápko, nikdo nepočítal s tím, že nás tam bude vůbec někdo poslúchat, natož tak točit. A kdybysme věděli, že bude přítomen nahrávací přístroj aj na zkúšce v naší improvizované kartónama polepené zkušebně, jinak bysme sa připravili a vyfešákovali:) Takže sa omlúváme za nedostatky, ale šak dojděte sa na nás nekdy podívat live, snáď litovat nebudete.

4.2.2009 - koncert ZUŠ
Koncert... tož to už má nejaký zvuk, né jak beseda u cimbálu. Ale pak tam člověk dojde, vidí pár sedmiletých huslistů a jejich rodiče a pochopí, na čem je. Zas máme nejakú novú zkušenost a hlavně Tomáš nemosel cvičit kdejakého težkého Mozarta. A my sme byli enom rádi. Ale byl to taký nezvyk - na pódiu, nikdo si nezazpívá, nezatančí, raděj sa myslim budem věnovat temu pravému folklóru. Jo a taky z toho máme náš úplně první klip, od Vlastika Ondry, je na něho odkaz v pokecu. Tož až budete mět zbytečně moc nevyužitého času, tož sa možete mrknút. Kdybysme věděli, že nás bude někdo točit, tož sa jinak vystrójíme a aj to lepší nacvičíme:)

17.1.2009 - krojový ples, Strání
Teďkaj máme také malé období odpočinku, ale my sa neflákáme, a když už nic, tož aspoň okúkáváme cuzí techniky hraní...a kde inde než na krojovém plesi. Navíc aspoň nekeří z nás sú zastánci toho, že správný muzikant by měl umět aj cosi zatančit, aby pak věděl, jak má správně hrát tanečníkom pod nohy. No a jak sa to tam rozjede, stejně je už šeckým jedno, esli ideš vnější nebo vnitřní nohú:) Ale to bysme nebyli Strúčci, kdybysme zas nevymysleli nejakú špatnost. Tomáš začal rýpat, že sme srabi, když si nepudem pro podpis na ruku od Kuby Ilíka - primáša Harafice. Srabi nejsme, tož já s Týnkú sme šly a nelitovaly sme:) No a pak sa až do rána bílého tančilo, zpívalo...a šak to znáte.