25.12.2010 - vánoční zpívání v kostele, Bánov
Rok sa s rokem sešel a už tu zas máme Vánoce a všecko, co s tím souvisí - včetně vánočního zpívání. Jak sa teďka moc nevídáme, tož sme si s Kohútkama jaksi nestihli připravit sakumprásk nové pásma, a to sa nám tak trochu vymstilo. Esli to bude náramnú sehranosťú všech bánovských folklóristů či čím, to nevim, pravdú ostává, že když už třetí soubor za sebú zazpíval stejnú koledu, tak bylo mezi líbivýma zvukama zvonečků slyšet skřípání zubů publika:) Naša paní uvaděčka Markéta Ševčíková sa to sice snažila zakecat slovama, že aspoň možem porovnávat a uvědomit si, kolika různýma způsobama sa dajú písničky zpracovat, ale myslim, že nebyt Vánoce, aj by mi v cimbálu nejaké to rajče přistálo:)
Ale abyste si nemysleli, že to byla nejaká katastrofa či co (protože já si ráda a i celkem často decentně zapřeháňám:)), možu vás uklidnit, protože jinak to byl velice podařený koncert. Globalizace došla už aj do Bánova a všeci sa začli vzájemně spojovat a propojovat. Takže mimo toho, že si společně zazpíval Kohútek se Strúčkem, Kohútek s Hútkem a se Strúčkem, Plkotnice s Hútkem a všeci s varhanama a s Míšú Novákovú a samozřejmě s našim panem farářem, došlo aj na nefolklórní spirituál Bim Bam, kerý sklidil snáď aj největší potlesk. Nutno dodat, že tam zazněl enom ráz:)
A že sme to nestihli doteďka, tož aspoň zpětně vám všeckým přejeme krásné prožití svátků vánočních a do nového roku enom samé radosti:)

6.11.2010 - hodová beseda u cimbálu, bar U Koníka, Bánov

Aj my sme sa rozhodli trochu podpořit tu typickú hodovú náladu a oslavit, že svatý Martin zatím nechává bílého koňa spat v oboře a my možem chodit po venku pomáli s holýma pupkama:) A hnedka, co sme o sedmi večer obudili Jarina a Dalca, sme sa na to mohli vrhnút. Nekerým sa možná trochu nelúbilo, že sme došli pozděj jak půlka publika, ale moseli sme je nechat trochu napjaté, co sa asi dneska bude dět:) Ne že by v hospodě bylo ticho, o to sa už postarali Hútci, keří vždycky ochotně zachraňujú situaci:) No a nakonec sme beztak byli nejvíc překvapení my, protože sa po první odehráté sadě rozrazily dveře a v nich naši kamarádi muzikanti, keří okamžitě rozbalili nástroje a hráli jak diví celý večer a noc... Vzhledem k tomu, jakú atmosféru nám pomohli vytvořit, myslím, že si aj zaslúží být jmenováni:) Takže děkujeme Ivošovi Peterkovi, Kubovi Jurigovi, Kubovi Šustrovi aj Ondrovi Šmídovi!!!
Místa na tancování sice moc nebylo, ale o to víc sa hrálo a zpívalo. Rachot sme myslím udělali řádný, šak tolik muzikantů pohromadě sa enom tak nevidí... a navíc sme sa všeci snažili předvést a neudělat Jarovi moc velikú ostudu před jeho dědú, folklórní legendú Jaroslavem Hrbáčem. A myslim, že sa nám to docela aj povédlo, šak kdyby né, Jara by si nás podal:)
Letošní hody byly vážně vydařené, takže jakmile větr odfúká ten alkoholový odér, co sa nad Bánovem vznáší, možem sa zas těšit na další:)


5.11.2010 - enom tak...
Tož sem sa dneska byla namátkú optat, esli by eště bylo možné zarezervovat na zitřek kamarádce 10 míst u Koníka a se zlú sem sa potázala... Žeprý je tam na sezení 78 míst a nahlášených 110 ludí, tož su teda zvědavá, jak to dopadne... Ale mám také tušení, že to nebude zas tak zlé:)

29.10.2010 - beseda u cimbálu, Dolní Němčí
Takže sa opět po dlúhé době hlásíme! Ludé dobří, snáď ste na nás nezapomněli, ale vážně toho máme docela hodně, šak přeca enom většina z nás sú už vysokoškoláci a dom sa zas tak často nedostanem. Na jedné přednášce nám dokonca kladli na srdce, ať nejezdíme dom, ať zapomenem na hody a na maminčiny buchtičky, ostanem v Brně a učíme sa. Ale nebojte sa, na náš rodný kraj sa zapomenút nedá:) Tak sme sa na dnešek těšili, že kluci dokonca ani nebrblali, na zkúšku před vystúpením došli skoro včas a dobrovolně sa oblékli do krojů! Vzhledem k tomu, že sme v Dolněmčí hráli poprvé, nevěděli sme, co od toho máme čekat, ale nakonec sme všeci odjížďali neskutečně spokojení. Co si přát jiného než zpěvavé publikum a dost místa na tancování... a obojího tam bylo dostatek:) No a snáď sa uvidíme za týden na bánovských hodoch!

11.9.2010 - Slavnosti vína, Uherské Hradiště
Asi stárnem. Jara sa po včerajšku obudil až po Dalcovém telefonátu, zbytek sa teda na autobus dostavil včas, ale kromě průvodu prospal celé dopoledňa na lavkách...:) Lavky majú v Hradišti dřevěné a tvrdé, ale v nouzi si člověk nevybírá:) Jinak sme letos nedoprovázali Kohútky (ti tak odvážní jak my nejsú a slavnosti sa letos rozhodli z dobré vůle přenechat jiným:)), zato si nás zamluvily hnedka dva jiné soubory - Bobkovníci a Hútci. Bylo to velmi náročné, zvlášť když sa nekerým z opojné vůně vína a jiného alkoholu zvedal žaludek... To byli přesně ti, co sa (nevim proč) urážali při naší upravené písničce Keď sem kosil před Bílákem trávu..:) Byli sme myslim jediní, keří jeli na slavnosti střízlivět:)
Ale zas nemožu mluvit za všechny...:)

10.9.2010 - svíca Andrejky a Štěpána, Bánov - Bílý dům
S těma svatbama jakoby sa pytel roztrhl, ale šak enom dobře... a navíc když sa berú dvá folklóristi (a Kohútci), je tá radost trojnásobná:) A nebyli by to Kohútci a Strúčci, kdyby na takú slávu nevymysleli nejakú špatnost. Každý sa převlékl za nejakú slavnú osobnost a měl asi minutový vstup, během kerého předvédl, co svět eště neviděl. Jara sa v roli Martina Hrbáča poprvé narovnal, oči mu enom zářily, bylo na něm vidět, jak ho na ten playback hrát baví:) Dalec, ač s šedýma vlasama, díky svojim tanečním kreacím omladil Káju Gotta tak o čtyřicet let, davy fanynek jásaly aj u Tomášova nepřekonatelného Elvisa a Jurovi a jeho moonwalku mosel tleskat Michael Jackson aj v hrobě:) Naopak chlapi slintali, jakmile ze zákulisí vylézla Týnka coby Tina Turner no a já sem si svoju Helenku Vondráčkovú taky užila:) S Kohútkama sme roztančili aj zbytek osazenstva a myslim, že z večera bude aj pár podařených fotek:) Samozřejmě aj k folklóru sme sa dostali, cosi sme zahráli, ale nejvíc sme si užívali naše společné karaoke, u kerého sme byli stálí zákazníci:) Naše původní přezsevzetí, že pudem spat se slepicama, protože další den idem na slavnosti do průvodu, zmizelo počítám tak u druhé štamprle:) To z nás tuším budú mět v Hradišti radost...

4.9.2010 - svatba, Vizovice
Sraz u zkušebny 14:30, pak pro nás dojede Tomáš a rychlo do Vizovic, ať to možem o osmi zabalit, jet dom o dospat včerajšek. Nevim, na čí straně byla chyba, ale z Bánova sme odjížďali o půl paté... A to byl přesně ten okamžik, kdy sa většina muziky zařekla, že na všecky srazy bude chodit s minimálně půlhodinovým zpožděním. Beztak budem zas na další akci tak natěšení, že dojdem eště v předstihu:) Jinak svatba moc fajn, akorát ženich kolem nás pořád chodil a ptal sa, esli eště možem... tož nevim, esli sme vypadali (nebo hráli) tak zoufale či co:) O osmi sme nakonec nástroje fakt zabalili, což nebyl náš nápad, ale byli sme za to aj rádi, že sa moc nepředřem a budem doma dřív jak o třech ráno jak vždycky. Že sme pak dvě a půl hodiny čekali na odvoz, to už byla druhá věc:) Ale dobréé, zatančili sme, pokecali sme, dostali sme balíčky se zákuskama a nekeří eště Nivnicu stihli. A navíc... co doma:)

3.9.2010 - beseda u cimbálu, Nivnice
Nivničani to letos roztočili opravdu ve velkém. Čtyři akce naráz, to snáď ani v Praze nemajú. Navíc jak sme sa dozvěděli, že je na nás vstupné 70 korun (a přepočítali to na piva:)), smířili sme sa s tím, že si budem hrát sami pro sebe. A taky to tak první 3 hodiny vypadalo. Uaďu to s nama nebavilo tak moc, že odešel hrát za jinú skupinú a Jaru to bavilo enom proto, že konečně nemosel sedět ve školní lavici (ano, našemu Jarinkovi už začla škola, chudáčkovi malému:)). Jakmile ale odbila desátá hodina, jako by sa folklóristi obudili a začli sa sjížďat ze všech okolních dědin. Zrázu parket plný, Uaďa sa vrátil a dokonca k nám přibyl další muzikant! Pařilo sa, že to aj nás střízlivé řidiče bavilo:)

15.8.2010 - hody v Bystřici pod Lopeníkem
Sem tam nejaký ten adrenalin mosí byt a Bystričané sú mistři překvapení. Do poslední chvíle sme netušili, esli dneska hrát budem, nebo ne. Akce sa měla konat venku u fotbalového hřišťa, a jelikož si z nás počasí dělá enom legrácky, bylo to všecko celkem nejisté. Ovšem místní sa asi umíja dobře modlit, tož nakonec všecko vyšlo. Sice se zpožděním, ale dorazili sme a aj nejací posluchači tam byli:) Doteďka nevíme, esli došli na nás, nebo na fotbal, a tuším, že to raděj ani vědět nechcem:)

7.8.2010 - svatba - Šumice, Uherský Ostroh, Blatnice pod sv. Antonínkem, Popovice
Ano, opravdu sa jednalo enom o jednu svatbu:) Ovšem naprosto luxusní. Krojovaní kam enom oko dohlédlo, krásná nevěsta, ženich klasicky v riflách:) Jak to na takových svatbách bývá, hrálo sa, tančilo, ženich s nevěstú si při obřadu sami zazpívali a na konci sme jim v kapličce dali aj tu Metallicu - ovšem podotýkám, na jejich vlastní přání:) A odpoleňa znovu, tentokrát krojovaní enom Strúčci, i když by sa někdo mohl ohradit, že "krojovaní" tam byli všeci:) Je pravda, že sme sa moc nenadřeli, střídali sme sa s dechovkú a dýdžejem, takže si každý našel, co mu zrovna vyhovovalo. Nám teda nic nechybělo. Jest bylo co, pit bylo co, o přestávkách na co trsat bylo a když sme hráli, taky parket nebyl prázdný. Tož ať sa novomanželom daří!!!

6.8.2010 - beseda u cimbálu, restaurace U Koníka
Tož toto sa nám eště nestalo... Došli sme, rozbalili nástroje a ludé začli odcházat:) A ty, co chtěli ostat, vyhnal hospodský - lakomí Bánovjani nechtěli zaplatit vstupné no (ano, už aj na Strúčky sa vybírá vstupné, šak zadarmo ani kuře nehrabe:)) Tož sme si tak dvě hodinky pohráli, ale když sme to už chtěli zabalit, rozrazily sa dveře a rázem sa tam nahrnuly skoro všecky súbory z okolních dědin. Reklama v rozhlase a na fejsbúku udělala svoje. Původně veřejná zkúška sa změnila na akcu, kerú sme už dlúúúho nezažili. Takého rachotu, že sa až hospoda otřásala v základoch a pizza málem vypadla z pece ven:) Nechtělo sa nám dom, vážně ne, ale jak hospodský začal vyháňat aj nás, poznali sme, že je čas důstojně odejít... Šak zitra je taky veliký deň!

21. - 28.7.2010 - Europeade, Bolzano - Itálie
Jakže sa to říká? Kdo nezažil, nepochopí, kdo zažil, nezapomene. Nejaké zbytečné sáhodlúhé vykládání o tom, kdy sme vstávali, kdy sme šli spat, kolikrát sme si vyčistili zuby a co sme jedli, by beztak moc ludí nezajímalo, tož to veznu zkrátka: Hralo sa. Stop. Spalo sa. Stop. Mauo. Stop. Vecurkovalo sa. Stop. Zpivalo sa. Nonstop:) Když sme reprezentovali, hrdě sme hlásili, že sme z České republiky (i když pro většinu ludí sme pořád Československo, takže sme aj trochu osvěty rozšířili:)) A jak sme dělali ostudu, řvali sme: "Dojčlááááánd!!!!!" Enom jedno zklamání sme zažili. Do Itálie jela většina z nás, aby poznala neco typicky italského. Těstoviny, pizzu, pivo za 4 eura, jak kdo chtěl. Ale co nás namíchlo, že sme neslyšeli žádnú italskú hádku. Mohli sme lézt cyklistom pod kola, jak sme chtěli, enom decentně (a tak nejak německy) zazvónili. Italštinu sme zaslechli, enom když nás jeden mladík upozornil, že nemáme mluvit, když hlásíja příjezd vlaku. Tož sme mu řekli, že: "My neparláre, my kantáre, nauč sa číst, všady máš cedule." Pochopil. Není nad to umět cizí řeči:)
A víc už fotky, pokud sa k nejakým dostanu...

2.7.2010 - posezení u cimbálu, restaurace U Koníka (Na Výsluní)
Všady dobře, doma nejlíp. Po půl roce sme si mohli zahrát před domácím publikem a pořádně tak oslavit začátek prázdnin. Venku bylo sice krásně, ale moseli sme hrát vevnitřku, jednak kvůli akustice (i když trúbení projíždějících náklaďáků by našemu hrátí jistě dodalo jakýsi exotický zvuk) a taky kvůli tomu, že venku sa grilovalo a nikdo by nechtěl, aby si Uaďa naslintal do klarinetu:) Ale bylo to fajn, šak kolikrát sa nám poštěstí zahrát si v sauně? Náhodú dobrý trénink, kdyby si nás třeba někdy někdo pozval hrát třeba do Afriky:) Jinak teda nevíme, kam ten folklór spěje, protože při klasických slováckých melodiích si málokdo došel zatančit a zazpívat, ale když sme dali Metallicu (kerú sme pro veliký úspěch moseli zopakovat), nedalo sa v místnosti hnút. Ale nebojte, repertoár kvůli tomu výrazně měnit nehodláme!

19.6.2010 - Slovácký večer Olšavy, Uherský Brod
Co nám to dalo nacvičování, abysme sa moc neztrapnili před tolika hvězdama, co jich na Slováckém večeru bylo, a zrázu je to za nama. Co sa týče toho ztrapňování, tož to myslim nakonec dopadlo dobře a sem tam sme aj nejaké to slovo chvály zaslechli:) My sme si to teda užili. Jak vystúpení, tak besedu, na keré sme sa střídali s Olšavú. Na konci už ale stejně bylo celkem jedno, kdo ke keré muzice patří, protože sa to jaksi promíchalo a dokonca málokerý muzikant ostal u svojeho nástroja. Nekeří (že Tomášu:)) sa ovšem nejvíc rozjeli, až když všeci diváci odešli a zůstala enom hrstka statečných (popřípadě tak opilých, že sa raděj nehýbali z místa, aby sa neztratili:)) Ale když došlo jídlo a pití, nezbylo nám nic jiného, než sa sbalit a doufat, že takových akcí teďka budem mět dost a dost.

18.6.2010 - Posezení u cimbálu, Pašovice
Všecko za nama, tož sa zas rozjížďáme. Otřeli sme prach z nástrojů, roztahli hlasivky a vyjeli vstříc novým zážitkom. Protože je konečně léto, rozhodli sme sa hrát (místo vevnitřku v hospodě) pod širým nebem. Na zahrádce bylo beztak víc ludí a nemoseli sme tak daleko tahat cimbál:) Beztak po nejakém čase začlo pršat, tož sme sa rychlo přesunuli, což sa ovšem nesetkalo s příliš velkú odezvú, jelikož sa husle trochu bily se zvukem afrických trúbelek, kerý sa linul z televize. Naštěstí po chvilce přestalo a my sme sa mohli vrátit ven. Setmělo sa, což nám cimbalistom dělá nesmírnú radost:), ale nejak sme to zvládli. Šťastně sme dorazli dom a už pomáli chystat na zitřek...

7.5.2010 - Oslava
Po dlúhé době sa vám opět hlásíme z Bánova. Omlúváme sa, že to tu teďka moc nežije, ale těsně před maturú, přijímačkama a zkúškama toho fakt moc nevymyslíme. Dneska sme třeba měli já a Dalec poslední zvonění a Týnka přijímačky, tož si dovedete představit, jak sme vypadali. Ale co bysme pro našu Jarču neudělali:) Hrát na oslavě takovej zpěvavej rodině, to je za odměnu. Bohužel jak sa ručičky na hodinách posunovaly, mosel na nás byt čím dalej smutnější pohled, protože sme toho moc naspaného neměli a už sme sa těšili, až si zas sednem k tomu učení:) Tož sa na nás prosím nezlobte, šak my vám to někdy vynahradíme!

30.1.2010 - Farní ples, Bánov
Jak už název napovídá, celý večer všichni seděli u stolů a decentně konverzovali o počasí...
... tak to by si mohl myslet člověk, kerý tuto akci nenavštívil. Sobotní večer nás ale vyvédl z omylu. Po krátkém programu, kerý sme letos měli na starost my s Kohútkem, sme přenésli nástroje do tělocvičny a šli sa bavit jak na správném plesu. Po chvíli sa ale parket vyklidil pro přehlídku svatebních šatů. Utěkali sme navrch, abysme měli dobrý rozhled. Holky na šaty a kluci na ten zbytek:) Když sme sa dostatečně pokochali, zebrali sme sa a šli si udělat večůrek do tělocvičny. To už ale došel pan Vranka, že esli by z toho nemohl udělat veřejnú akci. Tož co by né, šak ten folklór není enom náš. Za pár minut nám před cimbálem stála hromada nadšenců, co si chtěli zazpívat a zatančit. Ani sa nám věřit nechtělo. Moc dlúho jim ale to nadšení nevydržalo a navíc aj my smechtěli nejakú přestávku, tož sa dav rozprchnul. Pak sem už mosela jít dom, ale ostatní samozřejmě ostali a jednoho z nich si teďkaj dovolím ocitovat: kalilo sa. šli sme zas na chvílu do tělocvičny, zpívali sme tam koledy, parodovali "veselme se, radujme se", pak sme eště békali, došli tam muzikanti z drietomanky toš sme s něma zpívali hrozenské, když je ten hrozenkov na půli cesty, pak nejaké slovenské, jako třeba myjavské, zvoleňa a jiné co známe. pak sme tancovali..hráli myslím aj né pětku né tak na tom sme sa vyřádili.
Co dodat:)

23.1.2010 - zabíjačka Hútků, Bánov - pálenica
Po dlúhé době sme sa zas se Strúčkama zešli, pověděli si, co nového, trošku aj pocvičili a vyrazili za Hútkama (pro neznalce nový bánovský mužský pěvecký sbor). Aj kdyby byla tma či mlha, trefili bysme po čuchu, protože libá vůňa sa linula skoro po celém Bánově. Ani nás nenechali si vybalit instrumenty, hnedkaj nás posadili ke stolu a přes ty hromady jídla sme na sebe ani neviděli. Až sme toho snědli tolik, že sme sa mohli posunkama domlúvat (pusy sme měli totiž plné), šli sme aj cosi zahrát, ať nejsme enom za vyžírky:) Hútci sa samozřejmě bleskurychle přidali, no a povim vám, chvilama sem měla aj strach, že pálenica nápor decibelů nevydrží a to prasa snáď aj znova ožije. Že bysme toho zahráli nejak moc, to sa řéct nedá, měli sme totiž přísný režim. Jakmile Jura Chovanec zavelí "zákaz hraní a zpívání do 14:30" (i když to bylo třeba až za hodinu a půl), všeci sklapnú ušiska a nikdo sa neodváží odporovat. Dnešek sa vážně vydařil. Sme rádi, že mezisouborové vztahy fungujú a těšíme sa na další spolupráci!